Láčkovky
(Nepenthes L.)
Trocha historie
Láčkovka byla objevena již v 17. století. První zmínku o láčkovkách referoval francouzský guvernér E. Flacourte, a to přesněji o zajímavém nálezu na Madagaskaru (láčkovka madagarská). Vědecké jméno (Nepenthes) přidělil celému rodu C. Linné v roce 1723.
Stručný popis
Láčkovky (Nepenthes) jsou velmi rozmanitý druh pozemních nebo epifytických masožravých rostlin. V přírodě dorůstají do velikosti až 20 m a u starších jedinců lodyhy dřevnatí. Zajímavé jsou také jejich pasti, které jsou nejen různě tvarované a zbarvené, ale také jejich objem se velice liší - od několika ml do 3,5 l a velikosti až 50 cm. V takto velkých pastech byly nalezeny kostry a zbytky obratlovců. Láčkovky jsou považovány za nekorunované královny masožravých rostlin. Láčkovky se vyskytují v pásmu tropického deštného lesa a vyhovuje jim velmi vlhké prostředí. Součastně jsou velmi světlomilné, a tak se vyskytují na okrajích lesů při vodních tocích.
Obsáhlejší popis druhu
Již z přírodního stanoviště láčkovek vyplývá, že potřebují vysokou vzdušnou vlhkost. Proto je najdeme především v deštných lesech. Láčkovky jsou světlomilné, a proto se nachází na světlejších místech lesa. Většina druhů roste formou liany, u které se délka rostlin pohybuje okolo 1 - 20m. Některé zase vytváří přízemní keře, jiné rostou v korunách stromů.
Listy láčkovek mohou mít na svých koncích láčky. To především závisí na genetických vlohách jednotlivých druhů. Některé mají pasti na všech listech, jiné rostliny jich mají méně - celkově třeba jen tři. Samotná konvice (láčka) je po dobu růstu listu zakrnělá a začíná se vyvíjet, až když je vyvinut nosný list. Víčko láčky je po celou dobu jejího vývinu spojené s láčkou. Teprve poté, když je past vyvinuta, se víčko oddělí. Pasti láčkovek jsou v závislosti na různých druzích nejen jinak barevné, ale liší se i velikostí a tvarem. Jsou uzpůsobeny k lovu větších živočichů, než je tomu u jiných rodů. Úponky, na kterých je láčka zavěšena, bývají opatřeny nektarovými žlázami a zároveň slouží jako přístup k pastem pro lezoucí hmyz. Úponky mohou unést dokonce i několik kilogramů. Mají také za úkol rostliny ukotvit tím, že se omotají okolo jiné rostliny.
Láčky se dělí na dva až tři typy, podle jejich barvy a tvaru. Horní láčky jsou na vnější straně mírně štětinovitě okřídlené, spodní jsou při zemi, částečně zapuštěné v humusu a mají dobře vyvinutá okřídlení po stranách. Jsou zavalité a soudečkovité. Přechodem mezi horními a spodními láčkami jsou válcovité láčky. Samotná láčka je tuhá a pružná. U vstupu do pasti, se nachází ztvrdlé, vroubkované obústí. Nad ním je víčko chránící past před zředěním trávicí tekutiny, která se nachází v každé pasti. Vnitřní stěny láčky jsou voskové, hmyzu se při snaze vyšplhat zpět na nohy nalepí mikroskopické částečky vosku, které jim znemožňují šplhání. Hmyz je k pastím lákán pomocí barvy, vydávaným zápachem a nektarovými žlázami. Létající hmyz, po přistání na víčku, je dále také váben zesilujícími se žlázami na obústí pasti, kde se již není schopen udržet a padá do tekutiny v láčce. Lezoucí hmyz je do nitra pasti směřován dvěma štětinovitými křídly. Uvnitř pasti se nachází trávicí tekutina společně s trávicími enzymy. Kyselost roztoku se během několika hodin upraví na optimální hodnotu a kořist je postupně strávena. Životnost jednotlivých pastí je rozdílná, některé mohou vydržet jen pár týdnů, jiné zase až jeden rok. Podobně je to i s listy.
Láčkovky jsou dvoudomé, tzn. že se dělí na samčí a samičí rostliny. Květy láčkovek jsou asi 1cm velké, nevýrazně zbarvené žlutozeleně až do hněda. Semena dozrávají po 2 - 3 měsících. Jsou velká 5 - 15mm.