Rosnatka
(Drosera L.)
Trocha historie
Rosnatka byla objevena již v polovině 17. století. Jméno celému rodu přiřadil v roce 1753 Carl Linné. Masožravost rostlin prokázal o něco později Darwin. Celý rod Drosera je velmi rozsáhlý a tak je těžké ho celý charakterizovat.
Proto výskyt rosnatek je velice rozšířený – vyskytují se na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy a v nejsevernějších oblastech za polárním kruhem.
Stručný popis
Celý rod rosnatek (drosera) je velice členitý. Existuje něco okolo 150 druhů. Rosnatky se dělí na několik skupin:
1. Nezatahující světlomilné rosnatky;
2. Rosnatky jižní Afriky přežívající suchou periodu;
3. Rosnatky s přezimovacími pupeny;
4. Tzv. trpasličí rosnatky.
Společným znakem všech rosnatek jsou jejich lapací orgány. Ty se nacházejí na různě velkých a tvarovaných listech, které jsou řídce nebo hustě pokryty tzv. tentakulemi. To jsou žláznaté výčnělky, na jejichž koncích se tvoří kapičky "rosy" - je to lepivý sliz, který se při svitu slunce třpytí jako rosa. Na tyto kapičky je lákán hmyz, který se po dosednutí na ně přilepí a je již chycen. Tentakule obsahují trávicí enzymy, takže potřebné látky z kořisti se dobře vstřebají. Rosnatky lapají především drobnější hmyz, který se nedokáže odlepit.
Obsáhlejší popis druhu
Rosnatky chytají pouze drobný hmyz, něco málo větší než chytí tučnice. Lapacím orgánem všech rosnatek jsou různě tvarované, velké listy, pokryty žláznatými výčnělky - tzv. tentakule. Paličkovitá tentakula vylučuje lepivý sliz, který za slunečného dne vypadá jako kapka rosy. Tyto kapičky obsahují trávicí substance, pomocí nichž je kořist trávena.
Na listech se vytvářejí dva, někdy i tři typy tentakul:
nedelší, obvodová tentakula je na okraji listů a netvoří lepkavý sliz (u trpasličích rosnatek).
Blíže od okraje ke středu listu jsou "přechodová" tentakula a na samotném středu listové čepele jsou nejkratší tentakuly s kapičkami sekretu. Všechna tentakula se mohou nezávisle na sobě pohybovat. Obvodová se hýbají pouze jedním směrem – ke středu listu, zbývající pak jakýmkoliv směrem k lapené kořisti. Některé rosnatky jako třeba d. capensis mohou celý list ovinout okolo kořisti a to z toho důvodu, aby mohla být kořist lépe strávena. Hmyz je lákán nejen kapičkami "rosy", ale i červenou barvou a zápachem listů. Když usedne na jejich povrch, tak se již nedokáže od listu odlepit. Jak se hmyz snaží uteci, tak se mu dýchací otvory ucpou slizem a rostlina, podrážděná pohybem, začne produkovat velké množství trávicích enzymů. Zároveň se začnou ohýbat dlouhá, obvodová tentakula. Ty mají za úkol hmyz dostat do středu listu a zajistit tak spojení s dalšími tentakulemi. Pohyb těchto tentakul tvrá v rozmezí 20 - 240 minut. Dále se začnou pohybovat ve směru kořisti další, již menší tentakula. Zároveň je oběť vystavena produkovaným trávicím enzimům. Např. u D. capensis se pak svine kolem kořisti celý list.
Protože hmyzu se často podařilo ze spárů lepkavého slizu uniknout, příroda si s tím poradila tak, že některým druhům narosli delší listy, po kterých když se lapený hmyz plazí, tak se jen vysílí. Nebo se rosntaky nacházejí ve velkých společenstvech. Květy rosnatek jsou nevelké - asi jen do 1cm a mají většinou růžovou nebo bílou barvu. Semena dozrávají během 2-3 týdnu po dozrání a jsou velká přibližně jako prach.