Špirlice
(Sarracenia L.)
Trocha historie
Špirlice byla objevena již v roce 1700. Jméno Sarracenia přidělil celému rodu Carl Linné a pojmenování je odvozeno od jména Dr. Sarrazina z Quebecu, který zaslal první živé rostliny ke studiu botaniku Tournefortovi, který špirlice botanicky popsal.
Stručný popis
Špirlice (Sarracenia) jsou velmi rozmanitý druh, který se může pyšnit řadou různě zbarvených a tvarovaných láček. Jednotlivé druhy se od sebe liší díky mírně odlišným stanovištím. Krásný rozdíl pozorujeme např. mezi s. purpureou a s. flavou. S purpurea je menší, přízemní rostlina, která má své červenozelené trubkovité láčky těsně u země – ty nejsou nijak chráněny proti dešti. Natož s. flava má své trubkovitě stočené, celozelené láčky až 1 metr vysoké – láčky jsou chráněny proti dešti víčkem. Špirlice se vyskytují ve východních státech USA, okolo Jižní Karolíny, na území Georgie, Louisianě až na území Kanady. Tyto rostliny rostou v nadmořské výšce okolo 700 m n. m.
Obsáhlejší popis druhu
Špirlice mají obecně dobře vyvinutý kořenový systém, který společně s oddenkem tvoří zásobárnu vody. Kořínky jsou bílé, nedlouhé a velice členité. Listy se vytvářejí okolo vzrostného vrcholu ve spirálách. Jako rostliny jsou velice vlhkomilné. Špirlice tvoří 3 typy listů:
1. jsou malé, šupinkovité listy, které chrání vzrostný vrchol;
2. špirlice tvoří již z jara masožravý typ listů, který je schopen polapit velké množství hmyzu. Když ho však rostlina není schopna všechen strávit, hmyz se začne rozkládat a tak past (láčka), ve které se toto děje, začíná hnědnout a může být napadena i plísní. Tyto listy mohou být až 1m vysoké;
3. se vytváří tzv. fylodia – velké, ploché listy, které rostou na podzim. Tyto listy nemají vyvinuté pasti, slouží pouze k fotosyntéze.
Masožravý typ listů je trumpetovytého tvaru, na konci chráněny víčkem (vyjma s. purpurea ta má své pasti otevřené – ničím nechráněné proti dešti). Většina víček je různě barevných. Víčko drží nad pastí zapomoci malého stonku, spojeného s obústím pasti. Chrání láčku před ředěním trávicí tekutiny a zároveň slouží jako přistávací plocha pro létající hmyz. Samotný hmyz je lákán do pastí sladkými medovicemi, které špirlice tvoří. Nejvíce nektaru je vytvářeno pod hladkým obůstím pasti a je tak zajištěno, že hmyz vleze do jejího nitra. Dále je také naváděn ve svém správném pohybu (k nitru pasti) krátkými chloupky (trichomi), které se nacházejí na vnitřní straně víčka. Pokud se hmyz ocitne na okraji pasti, není schopen se již udržet a padá do pasti. Odtud již není úniku, to proto, že na vnitřní stěně se nachází mikroskopické částečky vosku, které se hmyzu nalepí na jejich "přísavky" a ten již není schopen se dostat ven. Takto je za živa tráven trávicími enzymy.
Květ špirlice je různé barvy a je velice pěkný. Rostliny kvetou spíše z jara, ale není výjimkou, když vykvete na podzim. Např. s. flava má krásný, veliký, sytě žlutý květ, který nádherně voní. Jeho vůně by se dala přirovnat vůni citrónu, lilie a pomeranče zároveň. Velikost a barva květu se liší podle typu rostliny. Květy kvetou 1 týden, poté již zůstává pouze semeník. Květy jsou cizosprašné.